Stavba: po- si.

Slovesa odvozená prefixem po- bývají často doplňována zvratným zájmenem si ve významu ‚ve svůj prospěch‘ / ‚pro své potěšení‘. V některých případech tato spojení můžeme z čistě synchronního pohledu považovat za odvozená cirkumfixem po- si. Hranice mezi pouhým spojením prefigovaného slovesa s reflexivním zájmenem a odvozením pomocí cirkumfixu po- si není ovšem vždy jednoduché stanovit, protože se většinou jedná až o sekundární reinterpretaci původního spojení.

O cirkumfixu nemůžeme tak v žádném případě mluvit u sloves jako ponechat si, protože reflexivní zájmeno si je zde pouze syntaktickou pozicí, vyjadřuje druhý objekt (ponechat si rukopis stejně jako ponechat rukopis kolegovi), což se projevuje mimo jiné tím, že reflexivní zájmeno můžeme doložit i u neprefigovaného slovesa (nechat si). Podobně nemůžeme o odvození cirkumfixem uvažovat u sloves jako pocákat si, i zde je reflexivní zájmeno pouze syntaktickou pozicí (pocákat sukni × pocákat si sukni ,pocákat svou sukni‘). O odvození cirkumfixem nelze mluvit ani v případech jako posedět si. Zde má sice reflexivní zájmeno si již zmíněný význam ‚ve svůj prospěch‘ / ‚pro své potěšení‘, zároveň je ale doložitelné i sloveso nereflexivní posedět, přičemž rozdíl mezi posedět a posedět si spočívá právě ve zmíněném významu; musíme tak vycházet z řady sedět → posedět → posedět si. Jde tedy o postupné odvození dvěma afixy, nejprve prefixem po- a následně extrafixem si. Naproti tomu u sloves jako poradit si můžeme již uvažovat o odvození cirkumfixem po- si. Zde je totiž významový rozdíl mezi poradit a poradit si takový, že jej nemůžeme vysvětlit pouze dodatečným doplněním zájmena si. Můžeme tedy vycházet z modelu radit → poradit / radit → poradit si. Podobně trpět a potrpět si, kde dochází při cirkumfixaci k oddělení jednoho z významů původního slovesa (trpěti ‚prožívati utrpení‘ vs. trpěti ‚míti v oblibě‘). Podobná situace je u sloves jako počíhat si. Zde došlo sice jednoznačně k postupnému odvození, ale reflexivní sloveso natolik vytlačilo prefigované sloveso bez reflexivního zájmena, že můžeme ze synchronního pohledu mluvit o odvození přímém (číhat → počíhat si).

Co se významu týče, je pouze u části sloves možné určit konkrétní význam skládající se z významů obou účastnících se afixů, jedná se především o význam (1) strávit (někdy: ve svůj prospěch) určitou dobu činností označenou základovým slovesem: spát → pospat si, plakat → poplakat si, hovořit → pohovořit si. U těchto sloves je ovšem problematickou skutečnost, že jsou někdy doložitelná i reflexivní slovesa neprefigovaná (spát si). Dalším opakujícím se významem je (2) způsobit sám sobě situaci vyplývající ze základového slovesa: lepšit → polepšit si. (3) ostatní slovesa není možné klasifikovat podle významu, protože v důsledku výše popsaných procesů jsou jejich jednotlivé významy v podstatě jedinečné.